Slovo k této době

Milí bratři a sestry,

Srdečně Vás všechny zdravím a chtěl bych se na vás obrátit slovem, které jsem pronesl v naší farnosti během bohoslužeb na 28. neděli během roku. Doufám, že vám zvláště v těchto dnech, poslouží.

V této době, která budí obavy se můžeme opřít o potěšující slova žalmu 23, která jsme četli v dnešní liturgii.

„Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.“ Je to Bůh, který vnáší světlo do našeho nitra, který hojí a zbavuje strachu.

Vede mě po správných cestách.“  Je to Bůh, který nám v této době tolika poplašných a protichůdných zpráv dává světlo, co mám dělat.

I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou.“ Tato věta nám říká, že nikdy nejsme sami, je zde milující Bůh, Maria andělé a svatí. Jsou to povzbuzující slova, která nás ujišťují, že Bůh je naše síla, naděje, orientace.

Jak prožívat tuto dobu?

            Víme, že v Eucharistii je Ježíš živý a přítomný a je vrcholem života církve. Platí však také, že kde je fyzická nebo morální nemožnost účastnit se nedělní mše svaté, není zde povinnost. To se týká i této doby.

Zde bych chtěl říci, že přenosy bohoslužeb jsou dobré, ale nemohou plně nahradit účast na mši sv, například svaté přijímání, společenství Božího lidu, společný zpěv a modlitbu atd. Mohou však pomoci našemu spojení s Kristem, když je sledujeme soustředěně a uctivě. Totéž platí o duchovním svatém přijímání, které znamená vzbudit touhu po setkání s Kristem. Věřím, že Bůh je dosti mocný, aby nám dal všechny potřebné milosti i mimo svátosti.

Co nám chce říci Bůh skrze tuto dobu?

Pokusme se o tom uvažovat. Může to být například to, že mše svatá je vzácná, máme si jí vážit a jak vidíme, nemusí být vždy dostupná.

Dále si můžeme uvědomit, že jsou i jiné způsoby, jak žít s Bohem. Vzpomeňme na japonské křesťany, kteří po krvavém pronásledování v druhé polovině šestnáctého století a dalších pronásledováních, byli dvě stě let bez kněží a bez eucharistie, a přesto uchovali křesťanskou víru a spojení s katolickou církví. Jak to dokázali?

Jaké máme prostředky „po ruce“?

            V dobách pronásledování, nebo v obtížných dobách, jako by prvokřesťanské doby, nebo nedávní doba komunismu nebo do jisté míry i tato doba, vždy narůstá váha Ježíšova slova: „Kde jsou dva, nebo nebo tři ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Mt. 18,20

            Vzájemné společenství lásky – rodina, společenství rodičů a dětí, manželů navzájem, mezigenerační rodina. To vše, v náročných dobách pomáhá a je důležité. Zde také znovu vidíme nesmírnou důležitost rodiny.

 

Máme tyto zdroje:

Písmo svaté – je jednou z přítomností Boha. Čtěme především evangelia. Tam se setkáváme s Kristem, nacházíme v živém Božím slově povzbuzení i poučení. Stačí každý den několik řádek a chvíle zamyšlení, rozjímání.

Dalším prostředkem je modlitba. Má nesčetné podoby. Buďme vynalézaví, pružní. Někdy to může být pět minut, jindy půl hodiny, podle možnosti. Ale každý den a nevynechávat, když se mi nechce. Každá modlitba má hodnotu a dříve nebo později se to projeví.

Modlitba může být osobní, nebo společná, prosebná děkovná nebo chvály. Modlitba ticha, naslouchání, rozjímavá, kontemplativní, za pomoci modlitební knížky, modlitba růžence, křížová cesta, vyplývající z četby Písma.

Další důležitý způsob prožívání víry, ke kterému nás vede současná situace je vzájemné sdílení Božích věcí, zkušenosti, duchovních objevů, vzájemné svědectví. To může být významnou vzájemnou pomocí a skutkem lásky.

Dobrá četba. Krom četby Písma existuje velké množství duchovní literatury, dobré poezie, životopisů svatých, ale také vážné hudby. Je možné si přehrávat mnohé hudební produkce i přednášky, ale zdá se mi, že dobrá četba je aktivnější a více rozvíjející vlastní úvahy než pouhé konzumování nasloucháním, s výjimkou hudby.

Vytvořit si modlitební koutek – prostor v bytě.

Pěkně upravit místo v bytě, které by bylo prostorem modlitby, místem, kde bychom se mohli i společně v rodině setkávat k modlitbě.

Prakticky by to znamenalo stolek, pěkný ubrus, kříž, obraz Panny Marie, svatých, svíčka, květina. Po ruce tam mít také Písmo, růženec.

Domácí církev. Zdá se, že nás Boží prozřetelnost i těmito událostmi vede k vytváření malých společenství, malé domácí církve, ecclesioly. V předchozí době komunismu to vedlo ke vzniku stovek malých společenství, zejména mezi mládeží. Církev tak mohla intenzivně žít i navzdory všem různým omezením.

Objevme zejména v rodinách, ale i vy mladí lidé, společný řád modlitby, setkání, četby, sdílení. Možná je to právě to, k čemu nás Bůh chce touto situací přivést.

Doporučení pro tuto dobu: nedívat se příliš na televizi, internet, sociální sítě. Je to mnohdy ztráta času. Jen pro nutnou orientaci získávat potřebné zprávy. Být moudří, rozumně dodržovat instrukce nebo doporučení civilní autority, ale dívat se na věci střízlivě a nežít ve strachu. Mediální tlak by k tomu mohl významně přispět.

Naplňovat duši kvalitní stravou, která hojí, utěšuje a naplňuje pokojem.

 

Pamatujme – nikdy nejsme sami. Pán Ježíš nás propojuje s druhými. Kde je On, je církev a také celé nebe. Nezapomínejme si zavolat, napsat, udržovat spojení. V rozumné míře je možno užít moderních technologií.

           

Sv. Pavel nás povzbuzuje: „Dovedu žít v odříkání, dovedu žít v hojnosti. Seznámil jsem se důvěrně se vším se sytostí i hladem, s nadbytkem i nedostatkem. Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. “ Fil. 4,12

Milí bratři a sestry, svěřme náš život i naše společenství Pánu v modlitbě: Prosíme Tě, Bože, dej nám svou milost, aby nás vždycky předcházela a provázela a stále nás vedla ke konání dobra. Amen. Maria, pomocnice křesťanů, oroduj za nás.

Váš duchovní otec Miroslav Šimáček

Druh článku

Farnost