Bílá sobota a neděle Zmrtvýchvstání Páně patří v k vrcholům liturgického roku, a to nejen v tichu modlitby u Božího hrobu, ale i v radostném setkávání u prostřených stolů. Letos se věřící sešli k tradičnímu žehnání velikonočních pokrmů, které v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem a následně v Tisé vedl arciděkan Martin Davídek.
Košíky plné mazanců, beránků, vajec, vína i masa zaplnily prostory před oltářem, aby skrze modlitbu a kropení svěcenou vodou připomněly, že Boží požehnání se dotýká celého našeho života – včetně společného stolování.
Co říká liturgie?
Význam tohoto zvyku nejlépe vystihuje samotný Benedikcionál (kniha žehnání), který připomíná, že jídlo není jen obživou těla, ale symbolem společenství:
„Křesťané mají ve zvyku připravovat na velikonoční svátky zvláštní pokrmy. Tyto pokrmy mají připomínat radost nad vzkříšením Pána, který po svém zmrtvýchvstání připravil svým učedníkům snídani u jezera a při stolování se jim dal poznat.“
Při obřadu arciděkan Davídek zdůraznil, že požehnané jídlo má být sdíleno v lásce a pokoji. Nejde o „magický úkon“, který by vylepšil chuť mazance, ale o projev vděčnosti za dary země a za vítězství života nad smrtí.
Foto: Kristina Kammelová a Miroslav Pražan (Ústí), Tomáš Kratochvíl (Tisá)
