Ve středu 8. července 2026 se ústecká farnost při zádušní mši svaté v 10.30 hodin v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem rozloučila s Ing. Marcelou Novotnou, která 27 let pracovala na ústeckém arciděkanství.
Zádušní mši svaté předsedal emeritní arciděkan Miroslav Šimáček, obřad posledního rozloučení vedl současný arciděkan Martin Davídek. Kromě rodinných příslušníků a farníků přijeli i kněží, kteří ji dobře znali: bývalý farář trmické farnosti Jiří Voleský, současný trmický farář Pavel Ajchler, farář Josef Mazura z Ústí-Střekova a okrskový vikář a probošt litoměřické kapituly Józef Szeliga z Litoměřic.
Po mši svaté se rodinní příslušníci i přátelé zesnulé paní Marcely sešli ve farním sále na Sinaji, kde se konalo posezení s pohoštěním.
Odpočinutí věčné dej jí Pane, a světlo věčné ať jí svítí. Ať odpočívá ve svatém pokoji!
Smuteční promluva P. Miroslava Šimáčka:
Ing. Marcela Novotná vyrůstala v rodině s dalšími dvěma sourozenci a hluboce věřící matkou. Vystudovala Vysokou školu zemědělskou. Za svých studií se angažovala spolu s ostatní mládeží na faře v Trmicích, ještě za působení biskupa Karla Otčenáška. V roce 1991 se vdala a následně s manželem měli dva chlapce, které v Trmicích vychovávali.
Po mateřské nastoupila v roce 1999 na faru na arciděkanství v Ústí nad Labem, ještě za P. Pavla Jančíka, kde pracovala až do své smrti. Od P. Pavla mám vyřídit pozdrav a velké poděkování. Angažovala se také ve farním životě v Trmicích a ve společenství rodin. Zálibu měla v přírodě a ve čtení knih, kterých přečetla mnoho.
Byla skvělou manželkou a matkou a pro svoji rodinu by udělala cokoliv. Byla obětavá a prosbu o pomoc nikdy neodmítla – ani v osobním, ani v pracovním životě. To mohu potvrdit i ze své vlastní zkušenosti. Spolupracovali jsme spolu celých 23 let. Jako vedoucí kanceláře měla stále napilno. Agenda arciděkanství je rozsáhlá, jedná se o jedenáct farností. Bylo třeba jednat s mnoha lidmi, nájemci, pracovat na nových smlouvách, řešit případné další pronájmy či prodeje. Účastnila se mnoha jednání s různými úřady na kraji, na městě a také na biskupství. Spolupracovala s paní účetní a dalšími zaměstnanci na arciděkanství. Mnohokrát pomáhala při zajištění různých akcí farnosti, při Dnech evropského dědictví a velmi pomáhala také při výstavách betlémů.
Bylo by toho ještě mnoho co říct o její činnosti. Bůh to ví. Ježíš říká, že kdo by podal třeba jen sklenici vody tomu, kdo patří k jeho učedníkům, nepřijde o svou odměnu. Věřím, že pro Marcelu to platí mnohonásobně. Byla velkou pomocí pro nás kněze i pro farnost, i když si to třeba ne všichni vždy uvědomovali. Věrně, rok za rokem, konala tuto neviditelnou, ale tolik potřebnou a odbornou práci. V ní pokračovala téměř do konce, i když zápasila s těžkou nemocí. Snažili jsme se ji podporovat a děkuji také P. Martinovi, paní účetní Věře, Vlastě, Johanu Balátovi, panu Remeňovi a všem dalším z farnosti, kteří ji podporovali, pomáhali jí a také se za ni modlili.
Loučení je vždy bolestné, ale posiluje nás víra, že se jednou opět shledáme tam, kde Bůh setře každou slzu. Ať jí nebeský Otec odmění všechnu její službu, námahu i utrpení a odpustí jí také slabosti a nedokonalosti. Za to prosíme. Ať ji Pán přijme mezi své blahoslavené, pro které připravil hojnou odměnu v nebi.
Foto: Martin Davídek
